The Transversal Navigation spojuje vizuální a performativní jazyk (rozhovor s Petrem Krátkým a Alešem Čermákem)
Rok 2021 se v GAMU, galerii, která funguje při Akademii múzických umění v Praze, nesl ve znamení projektu s názvem The Transversal Navigation. Ředitel galerie Petr Krátký přizval v tomto případě ke spolupráci intermediálního umělce Aleše Čermáka, jehož tvorba postihuje širokou škálu hraničních žánrů a forem umění.
Aleš Čermák je také zakladatelem platformy A-B_HPP (Ausdruck Books Hybrid Publishing Platform), která se zaměřuje na „výzkum hybridní praxe v oblasti performativního jednání, sociální choreografie, kolektivní akce, péče a psaní“. Projekt TTN v GAMU je jakýmsi sumářem dosavadní Čermákovy tvorby, v níž se snaží o maximální uměleckou otevřenost. Nejedná se o výstavy v klasickém slova smyslu, tvůrci se naopak návštěvníkům galerie snaží zprostředkovat nevídaný, až transcendentální zážitek jiného bytí v naší realitě.
V rozhovoru se Petr Krátký s Alešem Čermákem ohlížejí zpět za první částí třídílného projektu, kterou museli do jisté míry přizpůsobit podmínkám způsobeným koronavirovou pandemií. Zároveň také hovoří o druhé výstavě, která bude veřejnosti přístupná už brzy: od 15. července.
Jak se projekt The Transversal Navigation zrodil?
Aleš Čermák: Projekt The Transversal Navigation představuje sumu toho, co považuji ve své praxi momentálně za důležité a také za užitečné. Na projekt se lze z určitého úhlu pohledu dívat jako na případovou studii mé osobní praxe. Snažím se skrze něj budovat něco jako syntetickou představivost toho, jak lze relativně obyčejným způsobem designovat inovativní formy, které mohou, ale také nemusejí, být závislé na technologiích či potřebných datech, ale důsledným aplikováním do (jakékoliv) praxe by mohly iniciovat skryté/nedeklarované potenciály. Pokud o těchto potenciálech přemýšlíme dál, tak postupně získáváme schopnost právě pro vytváření nebo designování formy. Zcela jednoduše získáváme určitou schopnost pro něco. Předchůdcem projektu TTN je stále aktivní procesuální projekt Země se chvěje.
Součástí projektu byl také Kurz zpomaleného čtení, který jsem po dobu necelých dvou let vedl na VUT FaVU v rámci svého doktorandského studia. Tento kurz začal v offline režimu a plynule se transformoval do online režimu, ve kterém již zůstal. Architektura celého projektu se ale stále vyvíjí. Kurz zpomaleného čtení stál na samém počátku a formoval první otázky spojené s epidemií COVID-19; otázky týkající se logistiky a organizace prostoru, v němž společně interagujeme.
Jak vás napadlo vše uskutečnit právě v GAMU a navázat tak spolupráci?
Petr Krátký: Nápad pozvat Aleše Čermáka ke spolupráci na programu GAMU se začal formovat již při mém nástupu do funkce ředitele galerie v roce 2019. Tou dobou jsem připravoval dlouhodobý záměr na přebudování dramaturgie galerie tak, aby splňovala některé zásadní požadavky na výstavní platformu zřizovanou AMU a kterými byly, a stále jsou, především interdisciplinarita a pluralita uměleckých výstupů. Alešova dosavadní praxe přesně splňovala mé představy o plnění takových formálních i obsahových idejí a tendencí na poli současného umění snoubící v sobě zajímavé a na scéně (nejen) české ojediněle důsledné prostupování stylů vizuálního a performativního jazyka.
Jakým způsobem navazuje The Transversal Navigation na dosavadní práci Aleše Čermáka?
PK: TTN je dlouhodobou, performativní platformou, která se zabývá posunem vědomí na základě jednání zúčastněných osob do jiného globálního stavu reality – to znamená do jiného způsobu bytí ve stejném světě. Využívá k tomuto záměru metodu setkávání a procesu tvorby v reálném čase a v konkrétním prostoru galerie, který přetváří. Stejně tak, jako je TTN v GAMU rozdělen do tří na sebe navazujících částí v průběhu celého roku 2021, je v podstatě jedním úsekem v dlouhodobé práci a kontinuálním přemýšlení Aleše Čermáka nad řešenými tématy performativního umění v širokém významovém spektru tohoto pojmu s důrazem na sociální empatii. V tomto smyslu jde v případě Aleše Čermáka o komplexní umělecký výzkum se silnou a důležitou teoretickou reflexí opodstatňující se nejčastěji v přímém vztahu s audiovizí, divadlem, hudbou a jejich interdisciplinárními přesahy.
AČ: Jediné, o co mi v tvorbě skutečně jde, je maximální otevřenost. To, jakým způsobem a jakými prostředky k této otevřenosti každý z nás dojde (nebo nedojde), je samozřejmě zcela v jeho kompetenci. Projekt TTN pro mě představuje další krok k této formě otevřenosti. Galerii nevnímám jako výstavní prostor, ale jako jakousi možnost připravit a ujasnit si myšlenky pro další aktivity, které se pak nutně nemusí odehrávat v uměleckém kontextu. Můj přístup je v tomhle případě multimodální a nezahrnuje jen můj aspekt, ale také aspekty dalších proměnlivých aktérů, kteří se na projektu podílejí. V tom mi přišlo sympatické, když byly instituce uzavřené a byly nucené hledat nějaký další rámec, jak fungovat v těchto „nových“ podmínkách.
Projekt TTN popisuji, jako edukativně-performativní entitu. Důležitým aspektem projektu je budování jakési emancipační strategie, ve které není žádná úroveň prožívání zanedbána, ale zároveň se žádná z úrovní prožívání nestává tou hlavní. Emancipační strategie má velice blízko k otevřenosti a otevřenost zase k transversalitě.