Zemřel prof. Ing. Jan Šuster

Ve středu 29. 9. 21 nás v kruhu svých nejbližších opustil prof. Ing. Jan Šuster. Jeho život začal před 86 lety 23. června 1935 v Levoči v tehdejším Československu. Díky zaměstnání otce geodeta trávil svoje mládí častým stěhováním, a tak studium gymnázia v Šumperku dokončil maturitou v Jihlavě v roce 1953, aby následně pokračoval studiem VŠE v Praze, které ukončil v roce 1959 titulem Ing. Již v průběhu povinné vojenské služby v letech 1961-1962 se mu podařilo propracovat k armádnímu filmu, kde produkčně spolupracoval na reportážních, dokumentárních a výukových filmech. Po návratu z vojenské služby krátce pracoval v reklamní tvorbě, kde úzce spolupracoval s Františkem Nepilem. Jako další krok ve své kariéře zvolil Barrandov, kde začal díky svému ekonomickému zaměření pracovat jako zástupce vedoucího výroby od roku 1962. To se ukázalo jako volba srdcová a na Barrandově působil po celý čas svého filmově aktivního života. V osobním životě potkává na natáčení Křehkých vztahů v roce 1979 svou další srdcovou volbu – nastávající ženu Kateřinu, se kterou v roce 1981 přivede na svět dceru Barboru a o rok později syna Jana. S nimi obklopen láskyplnými vztahy prochází životem.

Ve filmových studiích Barrandov se Jan Šuster rychle vypracoval na pozici vedoucího výroby, a po následujících 31 let, tedy do roku 1993, zde zanechal výraznou stopu v podobě okolo padesáti celovečerních projektů a řady seriálů. V jeho tvorbě můžeme najít několik základních směrů, které by se daly definovat především pomocí jmen režisérů, se kterými dlouhodobě spolupracoval.

Pod jeho produkčním vedením tak vznikly všechny československé filmy Jiřího Menzela v letech 1974–1991. Dnes notoricky známé snímky jako adaptace Hrabalových děl Postřižiny (1980) a Slavnosti sněženek (1983), nebo poetikou prodchnutý vančurovský Konec starých časů (1989) a svěrákovské Na samotě u lesa (1976) se staly zcela kultovními. Spolupráce byla poté korunována nominací na cenu americké Akademie „Oscar“ za nejlepší zahraniční film za rok 1985 filmem Vesničko má středisková. Posledním společným počinem, který Jan Šuster pro Jiřího Menzela produkoval, byla adaptace divadelní hry Václava Havla Žebrácká opera v roce 1991.

Druhým neméně výrazným spolupracovníkem Jana Šustera byl režisér Jindřich Polák. Po seznámení nad seriálovým projektem Pan Tau (1972) jejich spolupráce pokračovala kriminálkou Noc klavíristy (1976) a v následujícím roce známou sci-fi komedií Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Další díla by mohla být definovaná jejich počáteční spoluprací především jako tvorba pro děti. V rozsáhlém výběru titulů nechybí ani několik kultovních seriálů Pan Tau (1972), Lucie, postrach ulice (1980), Návštěvníci (1983) nebo Chobotnice z druhého patra (1986).

Produkčním vedením Jana Šustera prošlo v průběhu jeho filmové kariéry mnoho známých režisérů, především bychom měli jmenovat Jiřího Weisse, Pavla Juráčka, Juraje Herze, Věru Chytilovou, Ivana Balaďu, nebo Jaroslava Brabce s jehož Krvavým románem 1993 ukončil Jan Šuster svou filmovou kariéru, aby se následně věnoval, neméně intenzivně, další lásce svého života, pedagogickému vzdělávání na katedře produkce FAMU.

Svou pedagogickou činnost na FAMU započal hned po Sametové revoluci v roce 1990 a stejně jako filmové produkci se jí věnoval následujících 31 let; až do svých posledních dnů. V průběhu pedagogické činnosti se nejprve habilitoval na AMU jako docent v roce 1997 a v roce 2002 obdržel titul profesor z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla.

V letech 1998-2002 vedl na FAMU katedru produkce, kde se především podílel na vytvoření koncepce pro uplatnění studentů produkce v praxi, na jejichž základech dodnes tato katedra stojí. Pod jeho vedením vyšli z FAMU stovky absolventů, které směroval především k lásce k řemeslu a k úctě k uměleckému vyjádření autora. Hodnoty jako respekt, profesionální přístup, konstantní vzdělávání a kooperace jednotlivých složek štábu byly základem jeho přednášek na téma producentská etika. Během mnoha let mohl průběžně pozorovat své studenty, kteří se stali úspěšnými ve svém oboru. Udržovat s nimi kontakt a neúnavně se zajímat o jejich činnost vždy přinášelo panu profesorovi velikou radost a pocit naplnění. Studenty vytrvale podporoval a mnoho z nich jde v jeho stopách - pocit štěstí z tvorby, sebevědomí a láska k profesi, kterou pan profesor Jan Šuster v rámci vedení katedry produkce na FAMU studentům předal, zůstávají.