Vyjádření ombudsmanky FAMU

Situace, kterou právě na FAMU prožíváme, je v právní a etické rovině střetem dvou základních práv: práva na ochranu soukromí a korespondence a práva na svobodu projevu a šíření informací. Obě práva jsou pro demokratickou společnost zcela zásadní a vnímám jejich důležitost pro život každého jednotlivce. Neexistuje ale obecně platné pravidlo, které by určilo, kdy má které právo přednost. Každý případ zásahu do zmíněných práv musí byt posuzován individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti a celkový kontext. Ústavní soud ČR opakovaně rozhodl, že jednomu právu nesmí být nedůvodně dána přednost před právem druhým. Svou roli při posuzovaní kolize dvou základních práv přitom hrají faktory jako obsah samotných výroků, postavení jejich autora, doba, kdy jej činí a následky jejich publikace.

Z lidskoprávního pohledu tudíž nelze přijmout argument, že emailová korespondence zaměstnankyň a zaměstnanců FAMU nesmí být za žádných okolností předmětem demokratické diskuse o etické kultuře na akademické půdě. Odhlédnu-li od skutečnosti, že tato diskuse fakticky již probíhá na mnoha úrovních (včetně mediální), za zcela zásadní považuji, že předmětem zveřejněné komunikace byly nejrůznější postupy a procesy, které se bytostně týkají veřejné vysoké školy, mnoha jejich zaměstnanců, kteří jsou placeni z veřejných prostředků, a v neposlední řadě také studujících. Jsem přesvědčena, že tyto okolnosti jsou legitimním důvodem pro vedení diskuze nad získanými informacemi, neboť veřejný zájem v tomto případě převáží nad zájmem soukromým. Jiný přístup si ani na společné cestě za zdravým a respektujícím prostředím nedokážu představit.

Pro úplnost dodávám, že podstatě a smyslu ochrany soukromí a emailové korespondence bude učiněno za dost tím, že se příslušné státní orgány stojící mimo FAMU budou zabývat v rámci své zákonné působnosti jednáním, které do práv účastnic a účastníků komunikace zasáhlo.

Klára Laurenčíková
ombudsmanka FAMU