V NAMU vyšlo: Carlo Ginzburg: Stopy

Italský kulturní historik a teoretik Carlo Ginzburg proslul zejména svými „mikrohistorickými“ studiemi – texty zaměřenými na každodenní, lokální a individuální události, osoby či komunity, v jejichž příbězích zároveň prosvítají obecnější problémy dané doby. Jeho esej Stopy: kořeny indiciálního paradigmatu je svého druhu manifest oboru mikrohistorie a současně jeden z nejpronikavějších příspěvků k intelektuálním dějinám a metodologii věd o člověku a společnosti. Nyní vychází poprvé v češtině v Nakladatelství AMU v překladu Jiřího Špačka spolu s doslovem Tomáše Dvořáka a Martina Charváta.

Ginzburg v knize představuje jistý režim zkoumání, který se objevuje koncem 19. století a je založen na čtení zdánlivě nepodstatných, nepatrných detailů jako symptomů nějaké komplexnější, přímo nepřístupné skutečnosti. Přístup osvětluje na třech vzájemně souvisejících případech: technice atribucí uměleckých děl Giovanniho Morelliho, psychoanalytické metodě Sigmunda Freuda a detektivních postupech Sherlocka Holmese. Všichni tři byli původním vzděláním lékaři. Právě z medicíny přenesli do svých jednotlivých oborů základní princip svých metod, model lékařské sémiotiky, který nemoci nerozeznatelné přímým pozorováním diagnostikuje na základě povrchních symptomů v kontextu každého jednotlivého případu. Totéž se dle Ginzburga týká i věd o člověku, jež z modelu lékařské sémiotiky vycházejí (včetně historiografie, jak ji sám chápe a praktikuje).

Carlo Ginzburg (*1939) se věnuje zejména kulturním dějinám raného novověku, dějinám umění a teorii dějepisectví. V češtině dosud vyšly jeho knihy, které představují případové studie mikrohistorického výzkumu inkvizičních procesů v raném novověku – Sýr a červi (2000), Benandanti (2002) a Noční příběh (2003) a také Pierovo tajemství (2021), kde Ginzburg využívá mikroistorický přístup pro výzkum uměleckého světa v 15. století.

Edice Symptomatologie Nakladatelství AMU se zaměřuje na typicky esejistické diagnózy doby, založené na čtení symptomů, stop a indicií, na identifikování ještě sotva vnímatelných, vnějškových a okrajových jevů a rysů, s jejichž pomocí lze již zahlédnout rodící se a mohutnící vzorce chování, kulturní formy a sociální struktury. Symptomatologie je zvláštní formou všímavosti: upírá pozornost k vedlejšímu, aby odhalila podstatné, čímž zároveň komplikuje naše zažité rozlišování povrchu a hloubky, popředí a pozadí, skrytého a zjevného, malého a velkého. V edici již vyšla kniha Mengeleho lebka Thomase Keenana a Eyala Weizmana a připravuje se Tělo a archiv Allana Sekuly.

Více informací o této publikaci i dalších edičních počinech Nakladatelství AMU (včetně e-shopu) najdete na adrese: www.namu.cz